S Biancou jsem se potkal ve výtahu. Když jsme uvízli, jela se mnou pořídit rozhovor. Kvůli mému oblečení mě krásná novinářka s havraními vlasy považovala za poslíčka. Neměla ani ponětí, že ve skutečnosti jsem Dex Truitt, bohatý, úspěšný obchodník, jehož pojmenovala “Pan Pracháč”― jehož jela odpoledne navštívit. Bianca mi řekla, jak moc nemá ráda lidi Dexova typu―snobské, přechytralé, nažehlené muže, kteří nedokáží ocenit ty nejjednodušší věci v životě.
Takže když se výtah konečně rozjel, zrušil jsem rozhovor a zanechal ji v domnění, že jsem někdo úplně jiný ― cyklistický kurýr jménem Jay. Líbilo se mi, jak se dívala na toho chlapíka, a nechtěl jsem, aby to skončilo.
Začal jsem s ní chodit jako “Jay”― a její rozhovor s mým skutečným já jsem s ní vyřídil po e-mailu.
Nečekal jsem, že naše vzájemné jiskření bude stejně silné i přes internet.
Nečekal jsem, že z toho vzejde takový blázinec.
Nečekal jsem, že Jay a Dex se do ní zamilují.
A že ona se zamiluje do těch dvou.
Až na to, že oba dva jsem byl já. A když to zjistila, oběma nám hrozilo, že ji ztratíme.
Na ten den mě nemohlo nic připravit. A já jsem nebyl ani zdaleka připraven na to, co přišlo potom.
Všechno krásné musí jednou skončit, že? Až na to, že blížící se konec mezi námi jsem nezaznamenal.