„Švejk je rozlehlé mistrovské dílo české satiry, typ výrazně záporný, nebezpečný rakouské monarchii. Švejk je zrozenec lidový, ne národní hrdina, ale kus ulice, která správně tuší, co přijít má a jak je dobré podlamovat všecko staré, aby to nové přišlo co nejdříve a co nejbezpečněji. Švejk je typ malého českého člověka, který neprošel velikou politickou zkušeností a uvědomovací školou továrny, ale „má v krvi“ vědomí, že „je něco shnilého ve státě dánském“ a že „tohle nevydrží“. Jeho švejkování je nejprve osobní obrana proti šílenství imperialismu: ale zakrátko tato obrana přechází v útok. Švejk svou parodií na poslušnost a svým lidovým vtipem rozkládá namáhavě sestrojovaný mysticismus reakční moci, červotočivě vrtá v reakčním řádu a docela aktivně – i když ne vždy zcela uvědoměle – pomáhá bourat to, co bylo postaveno na základech útlaku a nesvobody.“ (Julius Fučík.)