Nick Twisp se ve svém deníku na pár týdnů odmlčel, ale nebylo to proto, že by se byl vzdal myšlenky na hlubokou a sebezpytující analýzu. Měl jen zkrátka plné ruce práce s tím, aby se vypořádal s nástrahami nečekaného blahobytu. Dál žije v Ukiahu v černých modelech „Mussoliniho návratu“ a až na pár drobných problémů s Sheeni mu vlastně nic nechybí. Ale opět se kolem něho začíná stahovat smyčka, a tak nezbývá než pohřbít Carlottu a opět se vydat na cesty, tentokrát s podstatně menším finančním zajištěním. V jedné chvíli se zdá být všechno tak beznadějné, že by asi nejrozumějším řešením bylo odevzdat se do rukou zákona. Má totiž u FBI tolik vroubků z minulosti a teď k nim přidá další, že by měl o byt a stravu postaráno až do smrti. Milionové ztráty se násobí, kam šlápne, tam sto let tráva neporoste. Ale to by nebyl Nick, aby se z toho nejen bravurně nevyvlíkl, ale dokonce ještě z toho vždycky vytříská maximum.