V návaznosti na Postřižiny a Krasosmutnění se tu opět setkáváme s maminkou, ne sice už krásnou a mladou, ale stále života dychtivou, s tatínkem Francinem i se strýcem Pepinem. Shledáváme se s nimi již zastiženými stářím, zbavenými dřívějších radostí, ale i starostí. Očima maminky je sledujeme v domově důchodců, umístěném v krásném zámku s rozlehlým parkem. Ve vzpomínkách se s ní vracíme i zpět do milovaného městečka, do pivovaru, k dávno minulým dějům, o nichž nám vypráví se stejným temperamentem jako ve své mladosti, jež však nazírá již pohledem prohloubeným poznáním prožitých let.