Safíja, prostá chudá žena z vesnice Tungar Tudu, pochází z muslimské rodiny a celý život prožila podle islámských pravidel. Bez jakéhokoli odporu poslouchala otce, řídila se nařízeními, nechala se ve třinácti letech provdat a později stejně odevzdaně zapudit rodinou prvního manžela. Rezignovaně přijala svůj osud, i když ji zavrhl i druhý manžel, a zase se poslušně vrátila domů, kde čekala, jestli se s ní nebude chtít oženit někdo další – v její vesnici totiž žena bez manžela neznamená vůbec nic a je nejnižším tvorem společnosti.
Pak se setkala s mužem, do něhož se zamilovala a s nímž počala dítě. Když si ji odmítl vzít, Safíjin svět se ocitl v troskách. Stačilo, aby Jakubu popřel, že dítě je jeho, a stala se z ní cizoložnice. Pouze jeho tvrzení, tato jediná lež, ji měla stát život. Co jí byla platná dosavadní poslušnost a dodržování požadovaných zásad? Safíja se nedočkala pomoci. Byla obviněna a odsouzena k smrti ukamenováním.
Její osud však vzbudil nebývalý zájem mezinárodní veřejnosti a rozpoutala se celosvětová kampaň. Safíja s podporou své rodiny získala obhájce, který byl ochoten se jejího případu ujmout. Započal dlouhý a složitý boj za její záchranu.