Vydání Čenže a Smrti komára (4. a 5. Finkovka) z osmdesátých let, které vyšlo pod společným názvem Čenž se smrtí. Ukázka: Jak jsem ujížděl, provázelo mě jakýsi vrrr do ztracena, jako kdyby si ze mě ještě k tomu někdo dělal srandu. To se ví, byla to nějaká motorka na druhý straně planýrky, za roštím, který zakrejvalo výhled na ulici za dolíkem.
Přistál jsem na podvozek a kalhoty zůstaly celý.
Načež jsem ho zahlíd.
Seděl opřenej o nasypanej svah, ze kterýho jsem se mu málem zřítil na kokos.
„Pane,“ povídám.
Chlápek nic.
Popolez jsem k němu. ,,Nastydnete,“ zkoušel jsem to.
Byl jsem mu volnej.
Tak jsem k němu šel a hmát mu na rameno. Neřek zase nic. Vlastně ani nemoh. Byl tvrdej jak Jínův lomnickej suchar. Jako bych popad věšák. Teprve teď vyvrcholil ten den, kdy se dějou věci. A jak! Kam se hrabou šunkafleky!
Škrábal jsem se po čtyřech nahoru, abych došel pro esenbáky. Uviděj brejele, ucejtěj Blanku z Valojs a hned si mě tam nechaj.