S úmyslem prosvítit deštivý víkend, napsal autor knížku, v které se hlavní hrdinové na střední škole rvou se zákeřnými profesory plnými zášti. Určitě nechtěl, aby jste při čtení ve vlaku přejeli více než několik stanic, když Veronika s Rosťou budou zjišťovat , kde všude ji to píchá . To Čeněk pro čtenáře riskuje život, když ho otec vyhodí z domu a on znovu zazvoní u dveří a zeptá se táty: „Tys na mě chtěl jen udělat dojem, že? Bylo to od tebe takové zkratovité jednání, viď.“ Krve se vás nedořežou ve chvíli, když na vesnické zabíjačce prase vyletí jako šílený a povleče za sebou tetu, babičku a stréca z Topolan na provazech, co mu omotali kolem nohou. Ona to není žádná sranda pro to prase, když mu řezník vystřelí těsně u ucha. Není to zamilovaný román, ale je to rachot, když Borek balí holky. Přesto, když se dívka zeptá: „Můžu…můžu ti dát pusu …na nos? Pro štěstí ?“ nevěřte, že je to láska. Není ovšem marné se naučit užitečné výmluvy od Růženky „Já jsem ještě nezletilá,soudru-hu esen-bé. Nechtěli mi občanku dát, abych ji nespolk- la.“ Pokud se tedy rozhodnete ponořit do nekonečných vteřin bezedné tmy lží před příchodem rána, zbývá ke knížce dodat obvyklé : Nic z toho nezkoušejte doma. Běžte oba do přírody.