„Na politiku kašlu. Chci mít klid a chci slušně žít,“ říká vysokoškolák Míša a má na mysli pouze peníze, neboť nic jiného než hmotný zisk ho ve skutečnosti nezajímá. Je to člověk zcela prázdný, bez vyvinutého citu, bez samostatného vnitřního života. Jeho inteligence neslouží ke kultivaci osobnosti, ale jen k hledání prostředků, jak si „užít života“. Až do poslední chvíle mu uniká, že se právě díky honbě za penězi se skutečným, plnohodnotným životem míjí a moc si toho (dokonce ani ve svém primitivním chápání radosti) neužije.